Česká média ...i slova jsou činy

TOP 09 už počala protestovat a zřejmě bude stavět obranu své kolegyně, místopředsedkyně Vlasty Parkanové na tom, že za případné finanční újmy státu v jednotlivých resortech odpovídat ministr sice může, ale jen v rovině politické, nikoli trestní. Na tom by se mírně vylekané strany odleva doprava mohly vcelku svorně shodnout. A tak není vyloučené, že sněmovna bývalou ministryni obrany nevydá, protože přece nebyla přichycena s nějakou krabicí od vína.

Z braní úplatků ji také ovšem také nikdo neviní. Ale to mnoho nemění na tom, že zřejmě půjde o věc složitou, na níž lze nahlížet z různých úhlů. Spíš se zdá, že by naopak policisté Parkanovou měli mít možnost vyšetřovat. Ale zároveň samozřejmě - chtělo by se říci hlavně - i další osoby. Z nichž na mysl vytane jako první jméno tehdejšího náměstka Parkanové a pak v přechodné Fischerově vládě dokonce jejího nástupce v křesle šéfa resortu, totiž Martina Bartáka. Jímž by to skoro jistě nekončilo. A to nemluvíme o řadě jiných podezřelých armádních zakázkách, k jejichž osvětlení by třeba napomohlo právě důsledné pátrání v případu nákladních letounů CASA. Který si stojí za to aspoň zkratkovitě připomenout.

Začal před čtyřmi lety na prvý pohled nestandardně, záměrem vyměnit veškeré vojenské letecké transportéry bez vypsání tendru výrobky konsorcia EADS. To mohlo zarážet, ale soutěž na armádní zakázku být podle zákona vypsána nemusí. Náměstek Barták tudíž dohodu se španělskými výrobci za českou stranu klidně podepsal a Parkanová - rovněž asi bez vzrušení - předložila k projednání Topolánkově vládě, která rovněž neměla námitek. Vyhnutí se konkurenční soutěži ale kritizovala italská zbrojovka Alenia, která pak dokonce byla ochotna přijmout jako část platby české bitevníky L-159, které už léta trčí zakonzervované a státu se jich nedaří zbavit. Alenia ovšem vlastně jen opakovala to, co už navrhli předtím španělští výrobci nákladních letadel CASA, do nichž se české ministerstvo jakoby úplně zamilovalo. A neváhalo ani po té, co vznesl námitky generální štáb a v médiích se objevily, jistě ne náhodu, materiály, podle kterých by italské letadlo bylo po několika stránkách vhodnější. Topolánkův kabinet sice už jen dosluhoval po té, co ztratil důvěru sněmovny, ale obchod běžel dál. Barták se vzápětí stal navíc v takřečené úřednické vládě ministrem obrany na návrh ODS. Nebylo divu, že ke koupi došlo.

Zvlášť jestli je pravda, že koupi strojů CASA dohodl za českou stranu už roku 2007 právě Barták společně s lobistou a Topolánkovou pravou rukou Markem Dalíkem a s poradcem ministra obrany Janem Fulíkem. Kterým – jestliže obchod skutečně sjednali – pak asi mohlo být fuk, že za něj hnala unie Českou republiku před Evropský soud.

Roku 2010 armáda převzala první letadla CASA a záhy začala zjišťovat četné závady, včetně velmi závažných, jako selhání autopilota, což vedlo málem ke ztroskotání, dále chybného systému výstrahy před raketami, nebo nepřesností v navigaci. A vloni konečně vyšlo najevo, o čem se už dlouho šuškalo: že byla zakázka značně předražená a Česká republika za letadla zaplatila tři a půl miliardy korun, ačkoliv se původně hovořilo o dvou celých a dvou desetinách miliardy. Však jen provize Omnipolu měla být kolem devíti set miliónů. Podle některých zdrojů dalo také například Portugalsko za každou CASU o polovinu méně. I když takové informace nutno brát s rezervou, neboť nevíme, zda šlo o stroje s totožnou výbavou, předražení se skoro určitě konalo.

Nejen proto se po předloňských volbách nový šéf resortu Alexandr Vondra pokusil problematické stroje výrobcům vrátit, ale taková věc není nikdy zrovna snadná. Po dalším selhání jednoho letadla ministr aspoň zastavil prodej starších transportérů Antonov. To byl otevřený projev nedůvěry vůči španělským strojům a jejich veškeré závady měly být v loňském roce bezpodmínečně odstraněny. Nyní už jich bylo příliš, posudky by byly asi pro výrobce nepříznivé. Proto k nápravě také došlo a letouny si armáda ponechala.

Což ale jistě není důvod k tomu, aby byly tuzemské úřady uspokojené. Jestliže prodej takřečeno „smrdí“, což je patrné, je třeba ho vyšetřit. A pokud mohla zápach tehdy ucítit také ministryně, pak mají dostat vyšetřovatelé možnost se jí na to důkladně vyptat. I když, opakujme důrazně, bylo by nešťastné učinit z Parkanové obětního beránka, jemuž se budou zpovzdálí smát skuteční vlci. Mohla by jich být docela slušná smečka. A na ně by mělo dojít především.Předpokládejme také, že jsou si toho vyšetřovatelé vědomi. 

Ondřej Konrád

Publikováno na serveru www.rozhlas.cz